Pomoc lidem postižených povodní - jak na zatopené domy

Pokud jste zasaženi letošní povodní můžete se při řešení sanace zatopeného domu obrátit na inspektory Nemopas. Pro bezplatné konzultace jsme k dispozici na telefonu (+420) 735 768 378 nebo můžete použít kontaktní formulář. Pokud nám kapacita dovolí, tak se zdarma přijedeme na váš dům podívat a poradíme, jak postupovat při vysoušení a obnově domu. Bezprostředně po opadnutí vody vás čeká vyklizení nábytku případně bahna a dezinfekce stěn a podlah. Pokud jste pojištěni pořiďte před úklidem fotodokumentaci stavu po povodni, sepište seznam poškozených věcí případně zvířat a kontaktujte svoji pojišťovnu. Po návštěvě likvidátora pojišťovny můžete začít s obnovou. Podlahy přízemí jsou promočené, velké množství vlhkosti je ve zdivu stěn a v omítkách. V některých oblastech je mokrá i konstrukce stropu nebo klenba a její zásyp nad přízemím. Jak se budou některé z těchto konstrukcí chovat a co s nimi dále, se pokusíme naznačit v následujícím textu.

Zdivo

Vlhkost dosahuje několik decimetrů nad nejvyšší úroveň povodňové hladiny. Dostala se tam vzlínáním, výška vzlínání závisí na množství a tvaru pórů v materiálech zdiva a na době zaplavení.

Vysoušení, obavy z mrazu

Cílem všech opatření by mělo být odstranit ze zdiva co největší množství vlhkosti do zimy. Metod vysoušení se nabízí mnoho, některé vyžadují speciální zařízení, některé musí realizovat specializované firmy. V každém případě je třeba větrat. Vysychání lze podpořit tím, že se bude udržovat co nejvyšší rozdíl mezi teplotou zdiva a teplotou okolního vzduchu, tedy např. intenzívně vytopit vnitřní prostor, popřípadě konstrukce přímo ofukovat teplým vzduchem a pak vyvětrat, tento cyklus dlouhodobě opakovat. Je třeba mít na paměti, že při nasycení vzduchu v místnosti vodní parou se vysychání zastaví. Lokální topeniště na pevná paliva budou ve výhodě před radiátory, podporují odvod vnitřního vzduchu komínem. Pokud bude objekt přežívat zimu nedovysušený je třeba zajistit, aby vlhké zdivo pokud možno nepromrzlo. Znamená to samozřejmě objekt vytápět tak, aby zdivo bylo co nejteplejší, větrat   a zároveň provizorně zvenku zateplit. Pokud se k zateplení použije levnější polystyrén, zastaví se vysychání zdiva do vnějšího prostředí. Dražší desky z minerálních vláken jsou prodyšnější. V obou případech je třeba počítat s tím, že materiál provizorního zateplení bude po vysušení objektu znehodnocen. Při teplotě vnějšího vzduchu –15°C a teplotě vnitřního vzduchu +20°C a při tloušťce cihelného zdiva 45 cm stačí k tomu, aby vnější povrch zdiva nepromrzl, tloušťka tepelné izolace z minerálních vláken 20 mm. Pro zdivo, které má lepší tepelněizolační  vlastnosti musí být tepelné izolace více.

Po celou dobu vysoušení musí být povrch stěn volný, případné předměty v místnostech musí být alespoň 0,5 m od stěn. U stěn, na které by mohlo svítit slunce, je vhodné to umožnit (odstranit kůlny a přístřešky, neopírat žádné předměty o stěny, popřípadě prosvětlit zeleň).

Kontrola vlhkosti

Zajímá nás množství vody ve zdivu. Proto nestačí kontrolovat vlhkost povrchu, je třeba zjišťovat vlhkost uvnitř zdiva (v polovině tloušťky u příček nebo v hloubce min. 15 cm (u zdiva od tl. 30 cm). Ke zjištění vlhkosti lze pozvat specializovanou firmu s „chytrým přístrojem“. Nejpřesnější výsledky však stále poskytuje destruktívní metoda, kterou si každý může udělat sám: vysekat pravidelný úlomek zdícího materiálu, zvážit mokré, vysušit, zvážit suché. Hmotnostní vlhkost se spočte: (hmotnost před vysušením – hmotnost po vysušení ) x 100 % / hmotnost po vysušení. Takto získané číslo v závislosti na druhu zjištěného zdicího materiálu lze orientačně používat k rozhodování o použitelnosti jednotlivých druhů omítek.

Tabulka vlhkostí podle druhu zdiva (zjišťovat v hloubce 15 cm):
Dle podkladů firmy CALOFRIG (ing. Miroslav Motešický).

Soli

Z povrchu zdiva se pomalu odpařuje, na místo odpařené vody vzlíná z vnitřku zdiva další. Bohužel s sebou k povrchu přináší rozpustné soli. Soli při odparu vody krystalizují. Na rozhraní vlhké a suché zóny na povrchu zdiva se vytvoří obvykle bílý povlak jehličkovitých krystalků. Soli však krystalizují i v pórech, při krystalizaci vyvíjejí tlak, který může póry roztrhnout. Zvláště u omítek a výplní spár dojde k postupnému vydrolování od povrchu do hloubky.

Co s omítkami

Ve většině případů počítejme s tím, že běžné omítky při výše uvedených vlhkostech nepřežijí proces vysoušení. Rozhodně počítejme s tím,  že promočené omítky nepřežijí mráz. Snad jen u novějších omítek s  obsahem cementu lze zkusit, jak dopadnou po vysoušení, možná pak bude stačit pouze oprava štuku. Ponecháním omítek se ale zpomalí vysoušení zdiva, zvláště jsou-li cementové nebo vápenocementové. S odstraněnými omítkami  se zbavíme části vody nasáklé ve zdivu. Pokud se budeme připravovat na použití sanačních omítek, je třeba staré omítky otlouci do určité výšky nad úroveň nejvyššího zaplavení předepsané výrobcem. Obvykle se předepisuje provedení omítek do výšky zaplavení plus 1,5 x tloušťka stěny.

Co se spárami

Při otloukání mokrých omítek doporučujeme zatím nezasahovat do výplně spár, teprve po vysušení zdiva, před prováděním omítek je třeba spáry proškrábnout do hloubky min. 2 cm, tím se odstraní soli, kterých se právě nejvíce usazuje u povrchu spár.

Mikroorganizmy

Mokrý povrch zdiva je živnou půdou pro růst mikroorganizmů. Všechny povrchy v prostorech, ze kterých ustoupila nebo byla vyčerpána voda se v současných podmínkách ihned začnou pokrývat plísněmi a bakteriemi. Mikroorganizmy mohou ovlivnit zdraví osob. Kromě toho mohou připravit podmínky pro růst nebezpečné dřevokazné houby dřevomorky domácí (viz odstavce věnované dřevěným konstrukcím). Vysoušené povrchy je proto třeba dezinfikovat. V nabídce prostředků k odstraňování plísní a ochraně před nimije třeba rozlišit ty, které působí okamžitě, ale krátkodobě, a ty, které dlouhodobě zabraňují růstu plísní. První se použijí při odstraňování povlaků plísní. druhé pak pro dlouhodobou ochranu v průběhu vysychání a další životnosti ošetřených konstrukcí. Při volbě  prostředků pro dlouhodobou ochranu je třeba posoudit jejich vhodnost pro povrchy, které přijdou do styku s potravinami a pro povrchy, kterých se dotýkají děti.

Vysoušeče

Vhodně zvolené vysoušecí zařízení urychlí odpar vody z povrchu zdiva. Pozor ! Tím se ale může dosáhnout suchého povrchu zdiva, i když je voda stále obsažena uvnitř hmoty zdiva. S touto vodou však musíme stále počítat. Pokud bychom totiž suchý povrch opatřili běžnou omítkou, hrozí brzy její poškození, pokud by nadměrné množství vlhkosti zůstalo ve zdivu do zimy, hrozí u mnohých materiálů poškození zdiva mrazem.

Jaké omítky

Volba nových omítek bude závislá na tom, jak rychle má být objekt znovu uveden do provozu. Podaří-li se dosáhnout vlhkostí zdiva dle sloupce 3 výše uvedené tabulky (připomínáme, že se musí kontrolovat ve hloubce cca 15 cm), můžeme po proškrábnutí spár nanést obvyklou omítku vápennou nebo vápenocementovou se štukem. 

Zobytnění prostor lze urychlit použitím sanačních omítek. Svojí speciální pórovitou strukturou a provedením podle pevně stanovených zásad (za předpokladu použití správných povrchových úprav) způsobí, že se voda odpařuje do vnějšího prostředí již pod povrchem omítky, takže povrch zdiva se jeví jako suchý. Navíc pórovitá struktura má větší kapacitu pro ukládání solí, takže sanační omítky jsou odolnější proti destrukci vlivem krystalizace solí.  Použijí-li se sanační omítky při vlhkostech zdiva uvedených ve sloupci 4 výše uvedené tabulky, mělo by při tloušťkách zdiva do cca 60 cm proběhnout tak, že povrch omítky bude v průběhu vysychání suchý a transportované soli se usadí v omítce, aniž by ji poškodily.

Je pochopitelné, že někdo bude nucen uvést prostory do provozu i v době, kdy některé části zdiva budou mít vlhkosti vyšší, než hodnoty uvedené ve sloupci 4 tabulky jako bezpečné pro sanační omítky. V takovém případě je třeba počítat s tím, že některé části povrchu vysoušených konstrukcí budou vlhké a některé části sanační omítky se zasolí a bude nutné je později vyměnit. 

Důležitá upozornění pro použití sanačních omítek

Sanační omítky jsou funkční při tloušťce 20 – 25 mm. Původní omítky v interiérech zřejmě tak tlusté nebudou. S tím se musí počítat při úvahách o rozsahu otloukání starých omítek. Budeme-li chtít dosáhnout obvyklé rovinnosti  opravené stěny, nebude zřejmě stačit uplatnit výše uvedené pravidlo výška zaplavení + 1,5 x tloušťka stěny. Bude třeba znovu omítnout celou plochu ohraničenou kouty, stropem a podlahou.

Je třeba počítat s tím, že sanační omítka má odlišnou strukturu povrchu než běžná omítka. Po vymalování (pozor, nelze malovat čímkoliv, viz dále) bude znát rozhraní mezi sanační a ostatní omítkou.

I když povrch sanační omítky bude suchý, v průběhu vysychání se z něho bude uvolňovat vlhkost. Proto nově omítnuté stěny musí až do vyschnutí zůstat volné. Tam, kde bude ke stěně přistavena např. skříň, dojde k vystoupení vlhkosti na povrch i u sanační omítky. Navíc vlhkost poškodí skříň (deformace, plíseň).

Sanační omítky nebudou fungovat, pokud jejich povrch uzavřeme nevhodným neprodyšným nátěrem. Zcela nevhodné jsou nátěry s obsahem akrylátové disperze. Vhodné jsou silikátové nátěry nebo siloxanové nátěry (ty v exteriéry zároveň zajišťují omítku proti vnikání srážkové vody). Obyčejné vápenné mléko je do interiéru velmi vhodné. Nejlepší je s malováním počkat do vyschnutí zdiva.

Kontakt s ostatními konstrukcemi

Výše popsaná opatření budou fungovat v případě, že do stěn nebude pronikat vlhkost z navazujících konstrukcí (podlah, stropů, kleneb). Pokud povodeň zasáhla klenby, doporučujeme jejich sanaci konzultovat s odborníkem. Sanace nejspíš bude vyžadovat demontáž zásypů kleneb a ta by měla proběhnout pod dohledem statika. K podlahám a stropům několik úvah níže.

Betonové podlahy

V domech, které mají vodorovné hydroizolace, nejspíš budou podlahy na betonových vrstvách. Ve většině případů nedojde k žádnému poškození konstrukce, zničí se některé druhy nášlapných vrstev (parkety, koberce atd.). Voda z betonových vrstev bude vysychat velmi pomalu, zvláště pokud je nášlapná vrstva z dlaždic. Velké množství bude z podlahy pronikat do stěn. S tím je třeba počítat při sanacích povrchů stěn. Pokud je třeba pro rychlé uvedení prostor do provozu rychle sanovat stěny, je třeba oddělit podlahy od stěn. Jednou z možností je vysekání obvodového žlábku až k blízkosti hydroizolace (pozor, vodorovná izolace se nesmí poškodit). Žlábek lze nechat dočasně otevřený do vyschnutí zdiva a podlahy nebo ho lze zakrýt mřížkou na zbylou dobu životnosti podlahy. Další možností je vybourání betonové podlahy včetně promočené tepelné izolace a provedení nové. Pak je vhodné podlahu oddělit od stěn pruhem nopové fólie nebo celou vybetonovat na vrstvě nopové fólie s okraji zvednutými na stěnu.

Dřevěné stropy

Jsou ohroženy vlhkostí i když nebyly přímo zatopeny. Vlhkost se hlavně ke zhlavím trámů může dostat vzlínáním ve zdivu. Zvýšená vlhkost dřeva umožní růst a život dřevokazných organizmů (kromě bakterií, plísní a hub vlhké dřevo mohou napadnout i larvy dřevokazného hmyzu). Připomínáme, že nejnebezpečnější houbou je dřevomorka domácí, která rozkládá strukturu dřeva. Důsledkem jsou kromě hygienických hlavně statické problémy. V konečném stádiu dojde ke zuhelnatění dřeva a celkovému rozpadu. Její spóry nejlépe klíčí v prostředí ovlivněném životem plísní a jiných hub. Proto se nesmí žádné napadení dřeva, byť povrchové, zanedbat. Konstrukci dřevěného stropu doporučujeme pokud možno co nejvíce „odstrojit“ od záklopových prken. Po obvodě stropu bude možná třeba odstranit i podbití. Jsou-li trámy zazděné, doporučujeme je shora uvolnit. Dřevo je pak třeba ošetřit vhodnými desinfekčními a konzervačními prostředky. Zhlaví trámů navíc doporučujeme navíc zasypat boronitem.

Všechno nové dřevo zabudované do stropů při rekonstrukci musí být zbaveno zbytků kůry a konzervováno.

Pokud byly dřevěné konstrukce domu napadeny houbami nebo dřevokazným hmyzem již před povodněmi, je třeba sanaci konzultovat s odbornou firmou.

Dřevěné podlahy

Ve starší zástavbě jsou často v průjezdech domů dlažby z dřevěných kostek. Ty se chovají při zasažení povodní stejně jako parketové podlahy v přízemí a někde bohužel i v prvním patře. Nasáknutím zvětšují dřevěné prvky svůj objem parkety a dřevěné dlažby se nejspíš vyboulily, popřípadě se vrcholy boulí propadly. Zároveň, stejně jako každé dřevo napadené vlhkostí, jsou rychle napadeny plísní. Konstrukci parketové podlahy nebo dřevěné dlažby se zřejmě zachránit nepodaří, určitě se ale lze pokusit o záchranu alespoň části materiálu pro následné nové položení. Podmínkou je, aby parkety nebo dřevěné kostky nebyly z dřívějška zasaženy dřevokaznými organizmy. Demontované prvky je třeba omýt dezinfekčním prostředkem, podle návodu výrobce nejspíš namáčením opatřit ochranným prostředkem, proložit a vysušit. Přirozené sušení bude pomalé, nejspíš ale způsobí méně deformací jednotlivých prvků. Po vysušení se zdeformované prvky vyřadí.

Prkenné podlahy uložené v násypech zřejmě nebude možné zachránit.